TECHYES

Jak jste se dostala ke studiu jaderného oboru, co Vás zaujalo?

Vzhledem k tomu, že pocházím od Dukovan a v této oblasti jsou chladicí věže vidět snad z každého místa, tak už jako malá holčička jsem přemýšlela nad tím, co je to za věže na horizontu, k čemu jsou a proč jsou některým lidem trnem v oku. Samozřejmě, prvním pocitem po havárii jaderné elektrárny Černobyl byl strach, ale postupem času ho vystřídala zvědavost, co že se to uvnitř jaderné elektrárny vlastně děje. A to už byl jen malý krůček přihlásit se na ČVUT - FJFI a jít „studovat reaktory“.

V loňském roce jste navštívila Jižní Koreu? Co Vás tam vedlo?

V letních měsících 2007 jsem měla možnost zúčastnit se Letního institutu World Nuclear University, který se v letošním roce konal v Koreji. Záměrem bylo spojit odborníky z jaderného odvětví v jednu velkou světovou síť. Nejlepším krokem jak toho dosáhnout je začít v tomto duchu vychovávat mladé lidi.

Co zaujme Evropana v této zemi?

Dvěma slovy: ochota a slušnost místních lidí. V Koreji se vám nemůže stát, že na vás bude někdo hrubý, nebude vám chtít vyjít vstříc. Korejci jsou ochotni pro vás udělat cokoli, jen aby dosáhli vaší spokojenosti. Na Korejcích lze obdivovat jejich píli a odhodlání budovat a mít se dobře jako se mají euroatlantické civilizace.

Jak vidíte perspektivy rozvoje jaderné energetiky v ČR?

Velmi jasně. Domnívám se, že pomalu a jistě nastává doba, že si všichni uvědomujeme, že se bez energie prostě neobejdeme. To všichni velice dobře víme. Také bychom si ale už měli konečně uvědomit, že energie neroste na stromech, ale je třeba ji vyrobit a že v našich českých podmínkách (ale nejen v našich) nám k tomu nejlépe poslouží právě ta jaderná.
Jadernou energetiku potřebujeme a je na čase, abychom se jí nebály (i).