TECHYES

V oblasti je tolik faktorů, že správnou odpověď asi najít nelze. Například je jasné, že máme dané geneticky v průměru rozdílné předpoklady k různým činnostem. To, že není poměr pohlaví 50-50, by nemělo překvapit, to je naopak něco, co se dá čekat. Otázka pak je, jaký je ten "správný" poměr, což je věc, která zatím moc nedochází sociálním inženýrům hlavně ze Severní Ameriky, odkud se to v posledním desetiletí táhne k nám.

Otázka na tělo, jsou poměry divek na oborech "správně" u nás nebo venku? (Osobně si myslím, že je to někde mezi, ale nevím.) Nepřipadají vyšší procenta venku například na vrub silné propagaci, která je cíleně mířená na holky a na kluky se kašle (začíná to dokonce už v pořadech pro cca dvouleté, viz Sesame Street)? Nemá to například v Kanadě něco společného s úžasným nařízením vlády, že univerzity, které rychle nedosáhnou poměru studentů 50-50 (plus minus malá tolerance), budou mít kráceny dotace?

Vznik ryze ženských organizací v USA/Kanadě je podmíněn jinou mentalitou. Bavil jsem se o tom s Američankami z matiky. Pro ně byla ženská organizace studentek matiky záchranným pásem, protože pro ně bylo nepředstavitelné, že by se mužského spolužáka na něco zeptaly nebo pokecaly o nějakém matematickém problému, což je věc, která nám přijde naprosto normální. V jejich společnosti existují občas až neuvěřitelně velké psychické přehrady mezi oběma pohlavími, což má za následek onu proslavenou militantnost a občas trochu (z našeho pohledu) podivné názory na věci. Oni samozřejmě stejně tak nechápou nás, protože si zase těžko představují, že by holka, která je týden nemocná, prostě prišla ke klukovi ze třídy a zeptala se, co se dělo na přednášce/cvičení. Samozřejmě i tam jsou "normálni" lidi, ale není jich tolik, co u nás, což je podstatné.